Pokračování na Aktuálně.cz

-> Pokračování na novarepublika.cz

Profesor Andrea Catone, jenž je také prezidentem politicko-kulturního sdružení Marx XXI, jako jeden z prvních zahraničních vědců protestoval proti trestnímu příkazu z konce loňského října, jenž kriminalizoval tři účastníky diskusní relace o katyňském masakru, Josefa Skálu, Vladimíra Kapala a Juraje Václavíka. Odsoudil je k osmi měsícům vězení s podmíněným odkladem na 15 měsíců.

Jak hodnotíte soudní řízení z 3. března 2023, které pro jmenované vyneslo ještě tvrdší rozsudek – osm měsíců odnětí svobody na podmíněnou lhůtu pěti let?

Podle mého názoru byl využit trestní zákoník a soudy k pronásledování politických sil stojících v opozici vůči novému režimu nastolenému po roce 1989. Na rozdíl od popíračů holocaustu, kteří popírají genocidu Židů, žádný z řečníků v rozhlasovém vysílání z července 2020 nezpochybnil, že v katyňské oblasti došlo k masakru tisíců polských vojáků. Tři obviněné osoby vznesly pochybnosti o tom, kdo byli pachatelé.

Soudce při březnovém přelíčení neumožnil vyslechnout znalce a historiky navržené obhajobou. Co tomu říkáte?

Vyhnul se vstupu do merita věci, pro kterou byli tři obvinění obžalováni. Vznikla tak paradoxní situace hodná Kafkovy nebo Pirandellovy povídky: na jedné straně soudce, který není odborníkem na historii, nedovolil vstoupit do podstaty sporné historické události. Na druhou stranu vynesl odsuzující rozsudek, který měl svůj raison d’être právě v meritu sporné historické otázky. Jinak řečeno, odsoudil bez důkazů.

Zde se vytrácí princip právního státu. Mizí právní jistota, převládá svévole. Převládá politická moc, která řídí soud. To je velmi závažné, děje se to v hlavním městě země, která je srdcem EU, a mělo by to vyvolat nejostřejší reakce těch, kteří se prohlašují za liberály a demokraty, za dědice osvícenské kultury, která osvobodila Evropu od mechanismů inkvizice.

Rozsudek představuje »oficiální pravdu« o kontroverzní historické události. Je to v pořádku?

Ne. Na tento rozsudek se mohou odvolávat nejen budoucí inkvizitoři svobodného historického bádání, ale i historici studující druhou světovou válku. Soud v podstatě rozhodl o historii, aniž by zkoumal historické důkazy a dokumenty. Historiky varuje: Dávejte si pozor na to, co říkáte nebo píšete! Riskujete uvěznění! Praha se vrátila o několik století zpět. Neplatí to však jen pro ČR. Nová inkvizice se šíří po celé Evropě! Na tuto atmosféru musíme reagovat vybudováním široké pokrokové fronty proti nové inkvizici.

PhDr. Josef Skála je historikem. Posluchačům rádiového pořadu nabídl nová zjištění zahraničních kolegů z Ruska, USA, Francie i samotného Polska. Lze nějak ospravedlnit trestní stíhání za jinou interpretaci dějin, než jaká se hodí momentálnímu mainstreamu?

Předkládat nová zjištění je dokonce povinností každého svobodného intelektuála a badatele. Vzpomeňme si na minulé dějiny: kdyby nebylo těch, kteří zpochybňovali pohled na svět, geografii, historii, dominantní vědu, kdyby nebylo Galilea a Marxe, dodnes bychom se zabývali geocentrickou teorií a výkladem historických procesů založeným pouze na dějinách idejí!

Historie je velmi důležitá věda, protože je základní součástí identity národa, společenství. Dějiny nám dávají smysl našeho bytí a jednání, pochopení dlouhé a složité cesty lidstva. Jako každý vědec postupuje i vědec v oboru historie prostřednictvím výzkumných hypotéz a ověřování dokumentů a jako každý vědec je otevřen zpochybňování »pravd« s pochybnými prvky a formulování různých hypotéz. Chtít zastavit historický výzkum trestním zákoníkem znamená udělat skok zpět ke středověké inkvizici!

Verze, podle níž polské zajatce povraždila sovětská NKVD, staví na »protokolu« sepsaném v Katyni plukovníkem SS. Je vám známa jiná expertíza z oboru soudní patologie, kterou by tento závěr zpochybnila?

Chtěl bych upozornit, že falšování dokumentů v zájmu určitých zájmů není v historii nic nového. Snad nejznámějším padělkem ve středověku byla Donace Konstantina, římského císaře, který ve 4. století n. l. konvertoval ke křesťanství. Tímto dokumentem římská církev zdůvodnila vznik své světské moci, papežského státu. Dokument byl několik století považován za platný, dokud roku 1440 humanistický filolog Lorenzo Valla neprokázal, že jde o padělek.

Říkám to proto, že při přístupu ke spornému dokumentu je důležité zkoumat udržitelnost motivace, která mohla být podnětem k padělání. V tomto případě se jedná o údajný přípis z března 1940 adresovaný Lavrentijem Berijou politbyru VKS(b) k zastřelení polských zajatců, tzv. Uzavřený balík č. 1. Bývalý poslanec a právník Viktor Iljuchin, který po léta vedl nezávislé vyšetřování spolu s historiky Sergejem Stryginem a Vladislavem Švedem, hovořil v květnu 2010 o masivním falšování historických dokumentů, včetně Uzavřeného balíku č. 1. Podle Iljuchina sestavil Alexandr Jakovlev na počátku 90. let skupinu lidí, kteří vytvářeli falešné dokumenty, jež byly následně zavedeny do archivů ÚV KSSS a byly vypracovány za účelem diskreditace sovětského období. Stoupenci svržení sovětského socialistického systému potřebovali k ospravedlnění demontáže sovětského systému radikálně očernit minulost SSSR a vykreslit jeho dějiny jako zločinnou historii.

Připomínám, že v letech perestrojky se v novinách a časopisech s vysokým nákladem začaly objevovat naprosto smyšlené údaje o obětech stalinismu, jako například 70 milionů a více. Tyto údaje lze snadno vyvrátit pouhým odvoláním se na analýzu demografických trendů.

Unesla už verze, s níž polemizoval pořad, důkazní břemeno před nezávislým soudem?

Pochybnosti o nevěrohodnosti Gorbačovovy a Jelcinovy dokumentace měli i soudci Evropského soudu ve Štrasburku: v letech 2007-2008 potomci některých polských důstojníků zastřelených v katyňském lese předložili dokumenty, které rozšířila Jakovlevova komise, jako důkazní materiál, aby získali od Ruska odškodnění. V roce 2012 soud tyto »dokumenty« jako důkaz nepřipustil.

Dnešní antikomunismus neváhá bagatelizovat zločiny třetí říše a jejích satelitů. Co je podle vás příčinou?

Italský fašismus a poté německý nacismus a další režimy, které s nimi mají příbuzné rysy (Polsko, Maďarsko, Rumunsko nebo Frankovo Španělsko, Salazarovo Portugalsko), jsou především režimy kapitalistických a agrárních vykořisťovatelských tříd a vznikly především pro svou antikomunistickou funkci. Velká buržoazie, velcí finančníci, velcí agrárníci podporovali Mussoliniho v Itálii a Hitlera v Německu a další režimy fašistického typu, aby bojovali proti svému úhlavnímu nepříteli – proletariátu vědomě organizovanému komunisty, který měl v SSSR, kde zvítězila socialistická revoluce, svůj velký zadní voj. Spustili vlajku liberálního buržoazního režimu a podporovali nacistický režim. Nesmíme zapomínat, že západní demokracie se snažily všemi způsoby dotlačit Hitlera proti SSSR, který místo toho navrhl protinacistické spojenectví, a teprve po několika pokusech, když si uvědomil anglo-francouzskou nejednoznačnost, podepsal pakt o neútočení »Molotov-Ribbentrop«, aby získal čas.

Fašismus a nacismus nebyly pro imperialismus hlavním nepřítelem. V období po druhé světové válce USA absorbovaly do řad svých tajných agentů velké množství nacistických pracovníků a chránily je. USA podporovaly nejhorší režimy fašistického typu od Pinochetova Chile po Videlovu Argentinu.

Se světovým střetem mezi imperialismem vedeným USA a silami a zeměmi, které stejně jako Rusko a Čína usilují o multipolární svět, tj. svět osvobozený od amerického hospodářského, politického a kulturního unipolarismu, bude tendence zlehčovat neblahou roli nacismu sílit. V Evropě, jak již vidíme v Polsku, pobaltských státech a na Ukrajině, tendence ke smíření s nacismem již pokročila.

Váš protest proti kriminalizaci doktora Skály a jeho kolegů ústí ve výzvu svést boj za pravdu o dějinách socialismu a komunistického hnutí. V čem spatřujete jeho hlavní úkoly?

Až do roku 1991 se vyprávění o dějinách »komunismu«, SSSR, lidových demokraciích v Evropě pohybovalo, navzdory studené válce, stále v rámci protinacistické aliance. Sovětští delegáti se například účastnili vzpomínkových slavností, historických konferencí o druhé světové válce, na nichž byl uznáván zásadní podíl SSSR na vítězství nad nacisty a fašisty. V tomto kontextu bylo ztotožnění SSSR s nacistickým Německem nemyslitelné. Situace se změnila po roce 1991. Západ zvítězil, lidové demokracie byly svrženy a v roce 1991 se SSSR rozpadl, což byla největší geopolitická tragédie 20. století.

Od tohoto okamžiku antikomunistická propaganda Západu operuje se změnou paradigmatu ve vyprávění dějin »komunismu« 20. století: jsou prezentovány převážně, ne-li zcela, jako zločinné dějiny, sled masakrů, vraždění. Neexistují již žádné sociální, politické, ekonomické, kulturní dějiny. Z historického obrazu mizí socialistické vlastnictví, plánování, rozvoj kultury a vědy, všechny velké ekonomicko-sociální proměny, k nimž došlo v evropských lidových demokraciích.

Tato redukce dějin »komunismu« 20. století na kriminální dějiny probíhá soustředěnými útoky v západní Evropě i v bývalých lidových demokraciích, kde je tento proces násilnější a pronikavější. Jestliže se do prvního desetiletí 21. století komunistické organizace, marxističtí a pokrokoví intelektuálové snažili držet linii odporu proti velké vlně historického revizionismu, v období po začlenění bývalých lidových demokracií a pobaltských republik do EU a NATO reakce na antikomunistický nápor, jenž redukuje dějiny komunismu na sled zločinů, byla slabší. A to až do té míry, že Evropský parlament přijal řadu rezolucí schvalujících ztotožnění nacismu a komunismu, až po rezoluci ze září 2019, která je vyvrcholením a završením kriminalizace komunismu.

Usnesení EP z roku 2019 nejen oficiálně potvrzuje údajně zločinný narativ komunismu, ale také štědře financuje antikomunistické kulturní instituce a výzkumná centra, čímž podporuje a podněcuje útok na komunistické dějiny. Měli bychom společně reagovat na tyto útoky a kampaně, navrhnout jinou vizi komunistických dějin založenou na metodě historického materialismu, dějin, které umí zejména novým generacím zprostředkovat vyprávění o podstatně a zásadně pokrokové historické zkušenosti evropských lidových demokracií a SSSR. Současné mocenské poměry jsou v náš neprospěch, pokud jde o instituce, struktury, ekonomické prostředky, masmédia. Pokud by však byla zahájena konstruktivní práce na koordinaci výzkumných ústavů či nadací komunistických a dělnických stran v Evropě, zaměřená na tuto práci, byl by učiněn důležitý krok vpřed – předání budoucí perspektivy novým generacím.

Vladimír KLOFÁČ

Odvolací Městský soud v Praze včera potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 v kauze Skála a spol., pouze snížil dobu podmínky oproti původnímu rozsudku. Tři účastníci rádiové debaty o Katyňském masakru se v závěrečných slovech vyjádřili:

„Je to politický proces,“ řekl stručně Vladimír Kapal, šéfredaktor Svobodného rádia.

„Jestliže za svobodnou diskusi padnou tresty, je to precedent,“ shrnul publicista a politik Josef Skála.

„Tento proces vnímám jako zastrašování [veřejnosti],“ vyjádřil se historik Juraj Václavík.

Všichni tři odsouzení využijí mimořádný opravný prostředek a podají dovolání k Nejvyššímu soudu. Více informací bude následovat.

Josef Skála, ředitel Institutu české levice, bývalý místopředseda KSČM a zamlada prezident Mezinárodního svazu studenstva, byl nedávno odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na pět let. „Popírání genocidia“ se údajně dopustil v pořadu alternativního internetového rádia během diskuse o okolnostech Katyňského masakru. Že jde pravděpodobně o politický proces, naznačil průběh řízení, v němž soud odmítl projednat důkazy obhajoby. Některé české osobnosti následně upozorňovaly, že k popírání genocidia v diskusi nedošlo. Josef Skála jako bývalý předrevoluční politický funkcionář dnes paradoxně zažívá to, co za minulého režimu zažívali chartisté. O tomto zvláštním paradoxu dnešní doby je právě náš rozhovor.

-> Číst celý rozhovor

Navazuji tak na mé kritické hodnocení BIS (Pokleslé poselství z hory Sinaj).  Řadu let, ne-li desetiletí, mne fascinuje při výuce téměř řadových policistů, že na těchto postech, aby si místo udrželi, musejí získat vysokoškolské vzdělání, zatímco ministr vysokoškolské vzdělání mít nemusí a snad by ani nevadilo, kdyby byl negramotný.

Mezi původními povoláními ministrů vnitra najdeme i taxikáře a pasáka krav. Jan Ruml se pustil do studia na Západočeské univerzitě již jako doplněk ke své ministerské funkci a když bych napsal, co se říkalo o jeho způsobu studia, tak by to bylo na žalobu. Milan Chovanec zvládl vysokoškolské studium za několik měsíců, a to ještě dálkově či v kombinovaném studiu. Taxikář Jan Kubice jako předstupeň šéfoval zpravodajské služby a proslulou Kubiceho zprávou rozhodl volby. Za odměnu dostal ministerskou funkci. Starší lidé nedostatek vysokoškolského vzdělání odbývali politickým sloganem, že za komunistů nemohli studovat. Jan Hamáček vzhledem k roku svého narození tento slogan nemohl použít. Vysokoškolská studia sice začal, ale nedokončil. Patřil do inkubátoru mladých sociálních demokratů, tedy do generace, o níž naivní také „politologové“ tvrdili, že až do politiky  vstoupí tato generace, která již nevyrůstala „v komunizmu“, tak se u nás vše změní k lepšímu. Tuto změnu ať každý posoudí sám, nezpochybnitelným faktem ale je, že tito mladí sociální demokraté politickou stranu proměnili v mafii, a jako politickou stranu jí zničili, navzdory tomu, že šlo o stranu s nejdelší tradici v Česku, která sahá až do Rakouska-Uherska.

Proč policista musí být vysokoškolsky vzdělaný a ministr vnitra ne? Řídit resort je zřejmě mnohem jednodušší než práce policisty. Problém není pouze v tom, jak se úroveň vzdělání promítá do práce ministra, do práce ministerstva a celého resortu, problém je také v personální práci. Je prověřeno věky, že čím je člověk ve funkci hloupější a méně vzdělaný, tím hloupější a nevzdělanější spolupracovníky si vybírá ve snaze, aby vedle nich nevyčnívala jeho hloupost a nevzdělanost. To samé potom udělají tito spolupracovníci, a tak to postupuje od vrcholu pyramidy (ministra) až k její základně, poslednímu řadovému pracovníku. A výsledek je pak vidět třeba na zprávě „Projevy extremismu a předsudečné nenávisti“. Tento jev současná vláda ještě umocnila rozhodnutím, že náměstků ministra může být neomezený počet, jediné omezení je, že to nemají být odborníci.

Nemohu odpustit ministryni Marii Benešové, že připustila, aby takový nesmysl se stal součástí právního řádu. Předsudečná nenávist vychází ze základu předsudek. Předsudek je soud předcházející zkušenosti – a priorní soud, zatímco a posteriorní soud je vytvořen na základě zkušenosti. V jednom ze svých výzkumů jsem zkoumal postoje k různým skupinám: náboženským, národnostním, etnickým. Po vyjádření postoje dostal respondent otázku, zda se s touto skupinou dostal do osobního kontaktu. Potom jsem porovnával postoje respondentů, kteří se nedostali do kontaktu a těch, kteří se do kontaktu dostali. Svým způsobem to byla komparace a priorních (předsudečných) postojů a a posteriorních. Ve všech skupinách měli lepší postoje respondenti s osobním kontaktem, jedinou odlišnou skupinou byli Romové. Respondenti s osobními kontakty měli postoje horší, což však nebyl předsudek, postoj či soud byl utvořen na základě zkušenosti.

Ani v tom nejtotalitnějším období padesátých let nebyli lidé odsuzováni za emoce. Možná to bylo tím, že lidé ještě četli a znali Nerudovo: „Za zlobu móže snad, za lásku nemóže“. Každý ví, že policie a justice nehledá spravedlnost, ale vnést do právního řádu trest ne za skutky, ale za emoce, to je vnášení literární tradice absurdna Franze Kafky do života. Přitom samozřejmě člověk, jehož vědomí je otráveno nenávistí se trestá sám. Mysl, to je kvintesence člověka a jeden nositel Nobelovy ceny za fyziku prohlásil, že nejreálnější ve vesmíru je mysl člověka. Tedy největší hodnota a poklad člověka je jeho mysl a je na každém z nás, co s tím pokladem udělá. Těžko bych však hledal silnější projev státní totality než chtít státní ingerenci do mysli člověka prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení.

Výrazným stimulem ke vzniku sociologie byl pokrok ve vědecké metodologii, především nadřazením induktivního postupu nad deduktivním. Induktivní metoda přinesla ohromný rozvoj přírodních věd, ale také přispěla ke vzniku moderní vědy o společnosti, k sociologii. Již počátkem tisíciletí jsem referoval na politologickém kongresu o posunu v myšlení o společnosti mezi novináři, politiky i ve veřejném prostoru. Tento posun jsem nazval axiomatizací. Od této doby tento trend zmohutněl a vede k tomu, že soudy, názory, postoje nejsou výsledkem kognitivních aktivit mysli živého člověka, ale jsou to mediálně vytvořené axiomy. Takže vysokoškolští studenti tvrdí, že jsme demokracie, ale neví proč, ví, že tu byla totalita, ale neví, co to je. Tento soud, „společnost byla totalita“, nevzniká na základě nejdříve indukce a posléze syntézy celé řady znaků, a proto si nedokáže jedinec tyto znaky spojit s totalitou.

Byla to totalita, protože jim to někdo řekl, a to je axiom, o tom se nepřemýšlí, nepochybuje, nediskutuje. Navíc došlo k agresivnímu obsahovému obsazení určitých pojmů, případně přidání adjektiva, který dá slovu jiný význam dle Orwellova newspeaku (humanitární bombardování). Je tak popřen intelektuální základ moderní Evropy vyjádřený R. Descartem „Myslím, pochybuji, proto jsem“. Současná vláda tuto negaci moderní intelektuální Evropy dovedla k dokonalosti, když ústy svého Nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, bývalého komunistického prokurátora , zakázala lidem myslet pod pohrůžkou, když budou mít jiné názory, tak budou trestně stíhání se sazbou 3,5 let. A další totalitní nástroj cenzura se slibně rozbíhá pod vedením Michala Klímy, známého inkvizitora při štvanici na děkana filozofické fakulty, který si dovolil publikovat názor odlišný od axiomu. Konec konců má k tomuto chování dobré rodinné kořeny. Jeho otec Ivan Klíma na přelomu padesátých let se podílel na vyhazování spolužáků a učitelů z filozofické fakulty za nedostatečně komunistické a marxistické přesvědčení. M.Klíma nestihl prokázat názorovou flexibilitu a morální pružnost intrageneračně jako Petr Pavel, ale v rámci rodinné tradice.

Každá výpověď, diskuse o skutečnosti musí začínat vymezováním pojmů. Pokud tak neučiníme, tak následně se jedná o nezávazné tlachání, v němž účastníci přibližně tuší o čem je řeč, avšak přesně to nikdo neví. A nevymezení pojmu, to je první problém ministerské zprávy. O úrovni textu, zprávy dále rozhoduje přesnost vyjadřování. Nakolik se používají správné pojmy, ve správných souvislostech. Obojí je u ministerské zprávy problém. Nejenže nejsou vymezené pojmy, ale s pojmy je nakládáno velmi volně a nepřesně. Zpráva nepřenáší čtenáři přesnou informaci, ale vysílá náznaky a čtenář musí zapojit fantazii a dohadovat se, co věta znamená. Tvrzení by měla být doložena. Text takovéto funkce by měl rozlišovat mezi hypotézou a potvrzenou tezí. Pokud tomu tak není, tak tvrzení v textu mají hodnotu srovnatelnou s výrokem, že ministerstvo vnitra ovládli mimozemšťané.

V následující části analyzuji pro ilustraci vybrané části. Kurzívou je text zprávy MV Listina lidských práv, normálním písmem je má analýza.

1.1. „S výjimkou hnutí Svoboda a přímá demokracie lze považovat tuzemské subjekty za marginální.“

V tezi není definován pojem „tuzemské subjekty“ a čtenář je proto nucen vyvozovat obsah pojmu z explicitního uvedení „Svoboda a přímá demokracie“. Implicitně se tedy jedná o politické subjekty, možná parlamentní. Z tvrzení vyplývá, že ODS, KDÚ-ČSL, Piráti, STAN a TOP 09 jsou marginální tuzemské subjekty. To nepovažuji za relevantní. I když v úhrnu ve volbách získali necelých 30 % hlasů oprávněných voličů tvoří vládní koalici a mají parlamentní většinu.

„V České republice nicméně vznikla velká, a zatím indiferentní, skupina osob, která vyjadřuje nespokojenost se současným společenským uspořádáním a směřováním státu. Tato skupina je silně ovlivněna konspiračními teoriemi a představuje snadno manipulovatelný cíl pro extremistické a xenofobní politiky, případně pro hybridní působení cizí moci. Potenciál pro ohrožení demokratických základů v České republice existuje a může se zvyšovat.“

Pojem indiferentní má řadu významů, ale žádný nekoresponduje s kontextem, v němž je uveden. Pisatel evidentně nezná význam pojmu indiferentní. Není obecně definován pojem konspirační teorie, ani jakými konspiračními teoriemi. Jedná se snad o konspirační teorii a desinformaci, že: „kdo bude očkován proti koronaviru neonemocní Covidem? Skutečně MV ČR se domnívá, že nespokojenost občanů vyplývá z působení konspiračních teorií? Nemohl by být na MV ČR pověřen alespoň jeden pracovník, aby četl výsledky výzkumu veřejného mínění? I když nechci podceňovat vliv médii na názory a postoje občanů, zvláště těch s nižším IQ a nižší vzdělanostní úrovní, přeci jen reálné bytí, i hmotná životní úroveň a její propad se promítají do jejich politických postojů.

Co myslí MV „působení cizí moci“? V současném globalizovaném světě samozřejmě jsme ovlivněni všemi „mocemi“. Při vysílání populárního amerického seriálu můžeme pozorovat u českých dívek účesy a makeup podle hlavní hrdinky. Má MV ČR na mysli, že Petr Pavel je ovlivněn hybridní mocí USA nebo Petr Fiala mocí Německa? Bruselskou mocí je ovlivněna i Stračena v Dolní Lhotě, zvláště limitem, kolik smí nadojit.

„Dosavadní zkušenosti z České republiky i ze zahraničí pak dokazují, že okamžitou bezpečnostní výzvou je online radikalizace. Je relevantní pro různé věkové i společenské skupiny i pro různé ideologické směry.“

Tyto dvě věty jsou naprosto nesmyslné, a i při maximální mobilizaci mé fantazie jsem se nedobral, co vlastně chtějí říci. Jaká bezpečnostní výzva, co to znamená? Jaká online radikalizace, radikalizace k čemu a koho? Radikalizace v úmyslu sportovat, žít asketicky, stravovat se jako vegetarián, nejezdit autem, usilovat o mír, jít bojovat na Ukrajinu?  Radikalizace ve všem? Je to vůbec možné? Životní zkušenosti ukazují, že při radikalizaci v určitém směru dochází k oslabení, útlumu v jiných směrech.   

„V online prostředí se vytvořila nová extremistická subkultura s vlastním jazykem, ideologií, životním stylem či hodnotami, která je laikům mnohdy obtížně srozumitelná. Její členové operují s „odvážnějšími“ konspiračními teoriemi, používají více nenávistný slovník a zastávají radikálnější názory.“

Jak mohou autoři mluvit o extrémistické subkultuře, když nedefinovali extremismus? Extremismus bývá definován politicky účelově, jako názory a jednání odlišné od stávající politické moci. Podle současných definic byli extremisty chartisté a disidenti. Nejblíže určité objektivitě má pojetí, které vychází z přirozeného, normálního (Gaussova) rozložení. Za normální (normalitu) jsou považovány hodnoty jevů spadající do pásma jednoho či dvou směrodatných odchylek od průměru-mediánu. Čím extremnější, tím větší vzdálenost od průměru-mediánu. Podle tohoto pojetí je MV ČR mimořádně extrémistická organizace a měla by sama sebe uvádět na prvním místě extrémistických organizací. Prokázalo to vyvěšením portrétu V.Putina v pytli na mrtvoly. Takové chování je v české společnosti hluboce mimo normalitu rozložení jevů. Jak by reagovaly orgány činné v trestním řízení, kdyby v tomto pytli byl Petr Fiala, Volodymyr Zelenskyj, Joe Biden, Markéta Pekarová Adamová. Přeci se jedná o sociální normu chování a ne o konkrétního člověka. Pokud MV, výkladní skříň extremismu, neuvádí sama sebe jako extremistickou organizaci, kde bere právo mluvit o extremismu.   

Co znamená odvážnější konspirační teorie? Když CIA a MI6 připravovali svržení Mosaddekovi vlády v Iránu jednalo se o odvážnější konspirační teorii ?  Z výroku „laikům obtížně srozumitelná“ implicitně vyplývá.

Nová extrémistická subkultura v online prostředí se týká drtivé většiny mladé generace a dětí. Podle výroku MV by to vše byli profesionálové. Protože však profesionálové nejsou, ale jsou laikové, tak tomu, co vytváří, současně nerozumí. Autoři vytvořili logickou smyčku či buddhistický koan.  

1.2.
„Neorganizovaní neonacističtí militanti se veřejně příliš neprojevovali. V posledních letech iniciují spíše náhodné situační konflikty. Nemají již významnější politické ambice.  Nezúčastňují se zpravidla ani současných veřejných shromáždění, která pro ně nemají patřičný náboj. Starší aktivisté nemají pochopení pro přesun do online prostoru a tzv. „internetové válčení“.

„Středočeský krajský soud v odvolacím řízení potvrdil podmíněné tresty odnětí svobody uložené stoupencům Národního odporu pro trestný čin založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.“

Proč zpráva nemluví o neonacizmu na Ukrajině, o oživování benderovského pozdravu Sláva Ukrajině, srovnatelnému s Heil Hitler? Proč neodsuzuje, na rozdíl od Izraele, navazování na benderovskou tradici, která obsahuje statisíce zavražděných Poláků a Židů?

1.3.
„Městský soud v Praze potvrdil podmíněný trest udělený bývalému poslanci hnutí Svoboda a přímá demokracie Miloslavu Roznerovi za výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“ v Letech u Písku.“

Nacisti měli za 2. světové války typologii pracovních táborů a jejich charakteristiky se lišily. Dávat pracovní tábor v Letech na stejnou rovinu s koncentrákem v Osvětimi může být vnímáno až urážlivě vůči Židům nebo dokonce za trestné popírání holocaustu. Tato možnost se zdá nadsazená, ale české soudy dokáží leccos. O pracovním táboře v Letech napsal, Čechoameričan knihu, ale o táboře v Letech se mlží, protože u vzniku tábora byl otec Karla Schwarzenberga.    

„Další činnost anarchistů byla velmi difúzní, zahrnovala např. projevy solidarity s vězněnými či stíhanými zahraničními soudruhy, připomínání událostí z anarchistické historie, reflexi dění v zahraničí, upozorňování na ekologická témata apod.“

Difúzní je odborný termín z fyziky. Co s ním zde chtějí autoři říci? Co vůbec těmito větami chtějí říci?

„V současnosti se např. hovoří o Židech jako o „Chazarech“. Podle jedné z konspiračních teorií stojí za válkou na Ukrajině. Pokoutně se zde mají snažit vytvořit svou Chazarskou říši“.

Zde autoři projevují historickou negramotnost. O Chazarech se nemluví v současnosti. O Chazarech se mluví staletí, protože v posledních stoletích prvního tisíciletí existovala Chazarská říše, v níž část populace přijala judaismus. Současná věda se zabývá i genetickým výzkumem tzv. chazarských židů, v němž srovnává jejich DNA s DNA lidí z území, na němž, se údajně rozkládala Chazarská říše.  Značná část Chazarů údajně splynula s ruskou populací.  Nemluví se pouze o Chazarských židech, ale také o Aškenazských Židech, pocházejících převážně ze Střední Evropy. Také můžeme mluvit o ztracených kmenech Izraelitů.

1.2 „Hnutí Svoboda a přímá demokracie dlouhodobě kritizuje EU a NATO. Vymezuje se proti postoji vlády k válce na Ukrajině, míře pomoci ukrajinským uprchlíkům a prosazuje mírová jednání s kremelským režimem.:“

Demokracie je také volná soutěž politických stran a jejich programů. Jestliže je legitimní politický program členství v NATO a EU, musí být také legitimní opak, tedy neúčast v této organizaci.

Jestliže bylo legitimní referendum o členství v EU, musí být také legitimní referendum o vystoupení z EU. Slavnostní podpis vstupu do NATO učinil tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan 12.března 1999 v Knihovně Trumana nedaleko Kansas City. Stejný ministr položil dříve otázku  zda můžeme vystoupit z NATO, a to během debaty v Senátu, kdy srovnával NATO a Varšavskou smlouvu s tím, že do Varšavské smlouvy je snadné vstoupit a nesnadné vystoupit a do NATO nesnadné vstoupit. Generálnímu tajemníkovi NATO Javierovi Solanovi otázka vůbec nevadila, ale české pravici a v Senátu zvláště Václavu Bendovi to vadilo nesmírně. Byl tedy ministr, který ČR přivedl do NATO, extremista?

Právo na svobodnou soutěž politických stran a politických programů je zakotveno v Listině lidských práv.

Článek 22

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti

Dávat politický program parlamentní strany do kontextu extremizmu dělá z MV ČR nebezpečnou organizaci usilující o destrukci demokracie a vedoucí k policejnímu státu a totalitě.  Působení MV ČR přibližuje český stát stavu zmiňovaném v Listině lidských práv.

Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Podle Listiny lidských práv extremistická není SPD, ale MV ČR. MV ČR nebezpečně destabilizuje právní řád a politický demokratický systém.

1.6.
„Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7 obžalovalo bývalého místopředsedu Komunistické strany Čech a Moravy Josefa Skálu, dále další dvě fyzické osoby a spolek provozující tzv. Svobodné rádio z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V diskusi na tomto médiu Skála zpochybňoval historická fakta o tzv. katyňském masakru. Obvodní soud pro Prahu 7 trestním příkazem uložil všem třem osobám osmiměsíční podmíněný trest a spolku peněžitý trest. Skála i další dvě osoby podali proti příkazu odpor, a případem se tak bude zabývat soud v rámci hlavního líčení.“

Celá kauza je postavena věcně nesprávně, respektive lživě. V diskusi v žádném případě nešlo o zpochybňování genocidia. Diskuse byla vedena o okolnostech genocidy. V západní vědě je nejvyšší autoritou vědecké metodologie K. Popper, který nastolil princip falzifikace. To znamená, že teorie, hypotéza je prověřována a výsledkem může být její popření, nikoliv však potvrzení. To, že teorie není popřena v současnosti neznamená, že nebude popřena v budoucnosti. Již vůbec, z vědeckého a věcného hlediska, nelze argumentovat, že jiní vědci mají jiný názor. Relevantní je pouze argumentace ve prospěch či proti určitému tvrzení. Vedle vědecké nepřípustnosti kauzy se zde také jedná o popření Listiny lidských práv.  

Článek 15
(2) Svoboda myšlení, vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
Při intelektuální a vědecké úrovni české justice se můžeme dočkat rozsudku za tvrzení, že Země není placatá. A samozřejmě při úrovni MV ČR se s pohledem soudu ztotožnilo a zařadilo kauzu do extremizmu. Možná má K.Popper štěstí, že je již mrtvý, mohl by být také souzen. Ve skutečnosti se nejedná o genocidu, ale o politikum. J.Skála kandidoval na funkci presidenta a soud ho měl vyřadit z politické soutěže.

Jedná se o další událost, která nás vrací do padesátých let minulého století. Stále častěji pozorujeme důraznější nahrazování politických forem vládnutí na úrovni myšlenek a diskuse silovými nástroji MV ČR, orgánů činných v trestním řízení a nově budovaným systémem cenzury s pochybnou terminologií dezinformací. Přitom dezinformace vlády, i dle definice vlády, se nepočítají. Desinformace jsou pouze ty informace, které se nelíbí vládě.

Soudce JUDr. Tomáš Hübnerem  se ocitl na rozcestí nejen svého morálního života, ale na rozcestí je i česká justice. Buď  rozhodne  podle Ústavy, Listiny základních práv a svobod, a očistí se tak v očích demokratické veřejnosti – anebo bude kapitulovat před politickou objednávkou a nátlakem a naváže na politické procesy padesátých let a jejich hvězdu Urválka, čímž si ze strany mocných sice koupí dočasný klid, ale za krajně nepříjemnou cenu.

1.9.
„V České republice se etablovala jako relevantní politická síla skupina nespokojených občanů, kteří nedůvěřují vládě, demokratickému systému a nesouhlasí se zahraničním směřováním státu. Tito lidé se se současným systémem hodnotově neztotožňují, nepociťují v něm oporu, nemají pocit, že je pro ně přínosem. Hledají proto alternativu, se kterou dokáží souznít a ve které najdou pocit bezpečí, jistoty a stability.“

Co má tento odstavec co dělat ve zprávě o extremizmu, pokud nechce mluvit o vládě, která je za stav společnosti odpovědná? Je snad nespokojenost důchodce, který nemá na léky nebo na činži projevem extremizmu?

Jestliže jsem pro svobodu myšlení a šíření informací a proti cenzuře, tak se neztotožňuji s hodnotovým systémem současné vlády, protože její hodnoty jsou: cenzura, zákaz myšlení a zákaz svobodného šíření informací. Já jsem tedy proto podle MV ČR extrémista, ale vláda je zase v rozporu s Listinou lidských práv. I když slovo cenzura nahradí právem občana na korigované informace, stále se bude jednat o cenzuru.   

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

„Alternativu jim nabízejí rozličné konspirační teorie. Některé z nich představují komplexní myšlenkové struktury, které získávají spirituální charakter. Rizikovost těchto konspiračních teorií spočívá v tom, že v sobě často zahrnují xenofobní a vyhroceně nacionalistické názory. Manipulují s příjemci a nezřídka mají ambici je radikalizovat. Příznivci konspiračních teorií tak mohou nacházet styčné plochy s extremistickými či xenofobně populistickými subjekty. Představují rovněž ideální cílovou skupinu pro vlivové působení cizí moci. Šíření nepravdivých či zavádějících informací a agresivní chování dezinformátorů nepochybně ovlivnilo část společnosti již v době koronavirové pandemie. Někteří z nich proto museli, či budou muset, své výroky a činy vysvětlovat před soudy“. Policisté se ve sledovaném období zabývali případy schvalování, omlouvání či bagatelizace ruské agrese. Obvodní soud pro Prahu 9 uložil trestním příkazem muži pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia trest obecně prospěšných prací.“

„S dlouhotrvajícími společenskými antagonismy roste i míra agresivity“ Zařadit sem lze koordinované šíření dezinformací v online prostoru, kybernetické útoky, šíření poplašných zpráv či různé formy zastrašování názorových odpůrců.“

Co znamenají „komplexní myšlenkové struktury, které získávají spirituální charakter“? Byl jsem řešitelem vědeckého grantu „Spiritualita mládeže“ a přesto ve větě nejsem schopen najít nějaký racionální obsah v kontextu spirituality. Navíc i zde platí, že chybí definice konspirační teorie a explicitní vymezení jednotlivých konspirací. Plácání na obecné úrovni spíše vypovídá o autorech, že nic neví, a proto jen takto plácají. V pasáži o šíření poplašných zpráv by měla být uvedena hlavní poplašná zpráva šířená Petrem Fialou, že jsme ve válce. Zastrašování názorových odpůrců – to je přeci tato zpráva MV ČR a trestní stíhání lidí s jiným názorem. Existuje jen jediný případ trestního stíhání za popírání genocidy Ukrajinci?

„Šíření nepravdivých či zavádějících informací a agresivní chování dezinformátorů nepochybně ovlivnilo část společnosti již v době koronavirové pandemie“.

S odstupem času je doloženo, že nepravdivé či zavádějící informace a agresivní chování dezinformátorů byly na straně výroků státu, že očkování ochrání před nakažením a před šířením. Agresivní chování vedlo dokonce k segregaci neočkovaných. Čas ukázal, co je ve skutečnosti dezinformace, kdo je dezinformátor a kdo se chová vůči občanům agresivně. Byla to dezinformační kampaň státu vůči občanům a totalitní omezování jejich svobody. Dokonce tehdejší ministr zdravotnictví v ČT uvedl nové hodnocení informací o koronaviru. Myslí to MV takto? Obávám se, že ne a jeho pracovníci žijí v již neexistujícím informačním světě.

2.1.
„Roste míra agresivity“. Má zpráva na mysli agresivitu členů vlády např. Jany Černochové, jejíž každé veřejné vystoupení je gejzírem agresivity a také je schopna vyjádřit podporu teroristickým aktům či ministra vnitra Víta Rakušana? Nebo snad V. Putin v pytli na budově MV ČR není projevem agresivity? Autoři zprávy by si měli přečíst Nový zákon. „Proč vidíš třísku v oku bratra svého, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš“ (Matouš 7:3-5.)

Po prostudování zprávy mám jen jednu pesimistickou otázku, to skutečně není na MV ČR jediný pracovník, který dokáže napsat větu s přesným použitím pojmů, která by dávala smysl? Bože, jak hluboko jsme klesli.

V čem je zpráva MV ČR nebezpečná? MV ČR se dostává do zásadního rozporu s článkem 20 Listiny lidských práv, je nástrojem stávající politické moci v její snaze o absolutní moc ve státě.
 

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

Tento článek (4) má zásadní ústavní a politickou důležitost. Je reakcí na předchozí politický systém s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou KSČ. Tento článek (4) má garantovat, že se naše společnost k tomuto stavu nevrátí. Existuje velké riziko, že se společnost stane rukojmím politiků s charakterem deprivantů až sociopatů, kteří nás budou ovládat prostřednictvím státních organizací, MV ČR, orgánů činných v trestním řízení. Zákazem myslet (Stříž), cenzurou (Klíma) má stávající moc k tomu dobře nakročeno. Není bez zajímavosti, že v čele cesty do nové totality jsou jedinci vyškolení předchozí totalitou.

Je na občanech, jak na cestu do nové totality budou reagovat.

Je hrůzné, když ideologizace pronikne do trestního řízení. Děje se to hlavně v řízeních, v nichž orgány činné v trestním řízení upírají obviněným nárok na názor a svobodu projevu. K jednomu takovému procesu mě za účelem získání podpory pro odsouzeného přivedli přátelé historika  Josefa Skály, známého představitele KSČM, odsouzeného spolu s dalšími dvěma „hříšníky“ dne 3. března 2023 samosoudcem Obvodního soudu pro Prahu 7 Tomášem Hübnerem k podmíněnému trestu pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku. Současně s nimi byla odsouzena právnické osoba Spolek Svobodné rádio.

Okolnost, že se přátelé Josefa Skály obrátili o podporu právě na mne, je poněkud pikantní. Nebyl jsem nikdy členem KSČ, ani KSČM, obsazení Československa 21. srpna 1968 a následnou okupaci považuji za zločin  a odsuzuji ruskou agresi vůči Ukrajině. S panem odsouzeným k sobě máme zřejmě názorově hodně daleko. Nicméně mám určitý respekt k lidem, kteří se drží své víry, i když to už kromě nepříjemností nic nenese. Jsou pro mne přijatelnější než ti, kteří zahodili rudé knížky a „překabátili“ se v nadšené demokraty: sebranka, která nám vládla do listopadu 1989, vládne dál. Zejména ale i vrah má právo na spravedlivý proces, a to bez ohledu na jeho společenské postavení a politické názory. Kromě toho každé trestní řízení tohoto druhu je problematické, protože se snadno může zvrhnout v popření ústavního práva na svobodu názoru a projevu. Proto jsem se s průběhem a výsledkem procesu seznámil a zhrozil jsem se.

Obžalovaní se měli provinit tím, že vedli veřejnou diskusi o tzv. Katyňském masakru, obhajujíce názor, že jej nespáchaly útvary sovětské tajné policie NKVD, ale německá vojska. Masakr v Katyňském lese, tedy povraždění tisíců polských důstojníků a jejich pochování v hromadných hrobech, je hrůzný zločin, jímž polský národ přišel o část svých elit. Popírání jeho uskutečnění by proto bylo trestuhodné. Toho se ale obžalovaní nedopustili. Řeč šla pouze o tom, kdo byl pachatelem, resp. obvinění zpochybňovali odpovědnost NKVD. Nad jejich argumentací se nezamýšlím, neb nejsem historik a pro mne osobně řešení otázky nemá význam. Podotýkám, že kritické zkoumání ustálených představ patří k hybným motorům  pokroku, takže by mělo mít zaručenu beztrestnost.

Neznám se osobně s panem Josefem Skálou ani se spoluobviněnými, zato dlouhá léta s dvěma ze tří obhájců, k jejichž právnickému úsudku jako laik chovám úctu. Shoduji se proto s nimi v názoru, že popsané jednání odsouzených neodpovídá vymezení daného přečinu v trestním zákoníku. Právem proto navrhli zproštění obžalovaných a odsouzení se právem odvolali.

Použiji analogii: při vyšetřování vraždy se často pracuje s více verzemi. Kriminalisté tím nepopírají, že došlo k vraždě, ale hledají pachatele mezi více možnými podezřelými.

 Jako laik se vůbec divím, proč s touto látkou státní zástupkyně obtěžovala soud. Myslím si, že téma je pro naprostou většinu veřejnosti nezajímavé. Událost je sice hrozná, ale patří do minulosti a není součástí našich národních dějin. Z vykonavatelů možná někde žije pár jedinců, pokud vůbec někdo. Oba státy, jež by měly nést odpovědnost, v původní podobě zanikly. Nevím, jaké důsledky dnes může mít přiznání viny jedné nebo druhé straně.  Souzená debata a její vyznění ve prospěch NKVD mi proto  nepřipadá společensky nebezpečná. Odsouzení má účinek popření práva obžalovaných na názor a na svobodu projevu. V tomto případě jde dle mého laického úsudku o exces.

Když už ale státní zastupitelství trestní stíhání nezastavilo a soud obžalobu přijal, samosoudce si měl dát pozor, aby snaha odsoudit obžalované stůj co  stůj nečouhala z jeho postupu „jako sláma z bot“. Ponechám stranou radikální zamítnutí všech návrhů na doplnění dokazování ke konci druhého jednacího dne, neboť soudce měl beztak jasno a další důkazy na nic  nepotřeboval.

Zaujalo mě ale, že samosoudce se ujal vyhlášení rozsudku po 14minutové přestávce. Na jeho přednesení a následné vyjádření odsouzených spotřeboval 24 min. Rozsudek je argumentačně hodně bohatý. I když jej přednesl ve zkrácené podobě (písemné vyhotovení má 16 stran), nezdá se být možné, že by jej stačil připravit za 14 minut. Předpokládám, že jej měl připravený předem, takže druhý jednací den sloužil pouze k vytvoření formálního zdání o spravedlivém procesu.

Často se veřejnost dožaduje urychlení soudních procesů. K tomu moudří lidé ale dodávají, že rychlost je sice důležitá, ale kvalita rozhodování je důležitější a rychlost by neměla jít na její úkor. Kdyby samosoudce ukončil jednání ve 14:43 hod. a odročil vyhlášení rozsudku na další den, křečovitá rychlost jeho postupu by ušla pozornosti. Zůstalo by jen při pochybnostech o důvodnosti popření ústavních práv odsouzených. Se zlomyslností sobě vlastní přeji samosoudci a žalobkyni, aby  odvolací soud rozsudek zpochybnil.

Zdroj: jemelikzdenek.cz