Nová inkvizice se šíří po celé Evropě

Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s profesorem politické ekonomie na univerzitě v italském Bari Andreou Catonem

Profesor Andrea Catone, jenž je také prezidentem politicko-kulturního sdružení Marx XXI, jako jeden z prvních zahraničních vědců protestoval proti trestnímu příkazu z konce loňského října, jenž kriminalizoval tři účastníky diskusní relace o katyňském masakru, Josefa Skálu, Vladimíra Kapala a Juraje Václavíka. Odsoudil je k osmi měsícům vězení s podmíněným odkladem na 15 měsíců.

Jak hodnotíte soudní řízení z 3. března 2023, které pro jmenované vyneslo ještě tvrdší rozsudek – osm měsíců odnětí svobody na podmíněnou lhůtu pěti let?

Podle mého názoru byl využit trestní zákoník a soudy k pronásledování politických sil stojících v opozici vůči novému režimu nastolenému po roce 1989. Na rozdíl od popíračů holocaustu, kteří popírají genocidu Židů, žádný z řečníků v rozhlasovém vysílání z července 2020 nezpochybnil, že v katyňské oblasti došlo k masakru tisíců polských vojáků. Tři obviněné osoby vznesly pochybnosti o tom, kdo byli pachatelé.

Soudce při březnovém přelíčení neumožnil vyslechnout znalce a historiky navržené obhajobou. Co tomu říkáte?

Vyhnul se vstupu do merita věci, pro kterou byli tři obvinění obžalováni. Vznikla tak paradoxní situace hodná Kafkovy nebo Pirandellovy povídky: na jedné straně soudce, který není odborníkem na historii, nedovolil vstoupit do podstaty sporné historické události. Na druhou stranu vynesl odsuzující rozsudek, který měl svůj raison d’être právě v meritu sporné historické otázky. Jinak řečeno, odsoudil bez důkazů.

Zde se vytrácí princip právního státu. Mizí právní jistota, převládá svévole. Převládá politická moc, která řídí soud. To je velmi závažné, děje se to v hlavním městě země, která je srdcem EU, a mělo by to vyvolat nejostřejší reakce těch, kteří se prohlašují za liberály a demokraty, za dědice osvícenské kultury, která osvobodila Evropu od mechanismů inkvizice.

Rozsudek představuje »oficiální pravdu« o kontroverzní historické události. Je to v pořádku?

Ne. Na tento rozsudek se mohou odvolávat nejen budoucí inkvizitoři svobodného historického bádání, ale i historici studující druhou světovou válku. Soud v podstatě rozhodl o historii, aniž by zkoumal historické důkazy a dokumenty. Historiky varuje: Dávejte si pozor na to, co říkáte nebo píšete! Riskujete uvěznění! Praha se vrátila o několik století zpět. Neplatí to však jen pro ČR. Nová inkvizice se šíří po celé Evropě! Na tuto atmosféru musíme reagovat vybudováním široké pokrokové fronty proti nové inkvizici.

PhDr. Josef Skála je historikem. Posluchačům rádiového pořadu nabídl nová zjištění zahraničních kolegů z Ruska, USA, Francie i samotného Polska. Lze nějak ospravedlnit trestní stíhání za jinou interpretaci dějin, než jaká se hodí momentálnímu mainstreamu?

Předkládat nová zjištění je dokonce povinností každého svobodného intelektuála a badatele. Vzpomeňme si na minulé dějiny: kdyby nebylo těch, kteří zpochybňovali pohled na svět, geografii, historii, dominantní vědu, kdyby nebylo Galilea a Marxe, dodnes bychom se zabývali geocentrickou teorií a výkladem historických procesů založeným pouze na dějinách idejí!

Historie je velmi důležitá věda, protože je základní součástí identity národa, společenství. Dějiny nám dávají smysl našeho bytí a jednání, pochopení dlouhé a složité cesty lidstva. Jako každý vědec postupuje i vědec v oboru historie prostřednictvím výzkumných hypotéz a ověřování dokumentů a jako každý vědec je otevřen zpochybňování »pravd« s pochybnými prvky a formulování různých hypotéz. Chtít zastavit historický výzkum trestním zákoníkem znamená udělat skok zpět ke středověké inkvizici!

Verze, podle níž polské zajatce povraždila sovětská NKVD, staví na »protokolu« sepsaném v Katyni plukovníkem SS. Je vám známa jiná expertíza z oboru soudní patologie, kterou by tento závěr zpochybnila?

Chtěl bych upozornit, že falšování dokumentů v zájmu určitých zájmů není v historii nic nového. Snad nejznámějším padělkem ve středověku byla Donace Konstantina, římského císaře, který ve 4. století n. l. konvertoval ke křesťanství. Tímto dokumentem římská církev zdůvodnila vznik své světské moci, papežského státu. Dokument byl několik století považován za platný, dokud roku 1440 humanistický filolog Lorenzo Valla neprokázal, že jde o padělek.

Říkám to proto, že při přístupu ke spornému dokumentu je důležité zkoumat udržitelnost motivace, která mohla být podnětem k padělání. V tomto případě se jedná o údajný přípis z března 1940 adresovaný Lavrentijem Berijou politbyru VKS(b) k zastřelení polských zajatců, tzv. Uzavřený balík č. 1. Bývalý poslanec a právník Viktor Iljuchin, který po léta vedl nezávislé vyšetřování spolu s historiky Sergejem Stryginem a Vladislavem Švedem, hovořil v květnu 2010 o masivním falšování historických dokumentů, včetně Uzavřeného balíku č. 1. Podle Iljuchina sestavil Alexandr Jakovlev na počátku 90. let skupinu lidí, kteří vytvářeli falešné dokumenty, jež byly následně zavedeny do archivů ÚV KSSS a byly vypracovány za účelem diskreditace sovětského období. Stoupenci svržení sovětského socialistického systému potřebovali k ospravedlnění demontáže sovětského systému radikálně očernit minulost SSSR a vykreslit jeho dějiny jako zločinnou historii.

Připomínám, že v letech perestrojky se v novinách a časopisech s vysokým nákladem začaly objevovat naprosto smyšlené údaje o obětech stalinismu, jako například 70 milionů a více. Tyto údaje lze snadno vyvrátit pouhým odvoláním se na analýzu demografických trendů.

Unesla už verze, s níž polemizoval pořad, důkazní břemeno před nezávislým soudem?

Pochybnosti o nevěrohodnosti Gorbačovovy a Jelcinovy dokumentace měli i soudci Evropského soudu ve Štrasburku: v letech 2007-2008 potomci některých polských důstojníků zastřelených v katyňském lese předložili dokumenty, které rozšířila Jakovlevova komise, jako důkazní materiál, aby získali od Ruska odškodnění. V roce 2012 soud tyto »dokumenty« jako důkaz nepřipustil.

Dnešní antikomunismus neváhá bagatelizovat zločiny třetí říše a jejích satelitů. Co je podle vás příčinou?

Italský fašismus a poté německý nacismus a další režimy, které s nimi mají příbuzné rysy (Polsko, Maďarsko, Rumunsko nebo Frankovo Španělsko, Salazarovo Portugalsko), jsou především režimy kapitalistických a agrárních vykořisťovatelských tříd a vznikly především pro svou antikomunistickou funkci. Velká buržoazie, velcí finančníci, velcí agrárníci podporovali Mussoliniho v Itálii a Hitlera v Německu a další režimy fašistického typu, aby bojovali proti svému úhlavnímu nepříteli – proletariátu vědomě organizovanému komunisty, který měl v SSSR, kde zvítězila socialistická revoluce, svůj velký zadní voj. Spustili vlajku liberálního buržoazního režimu a podporovali nacistický režim. Nesmíme zapomínat, že západní demokracie se snažily všemi způsoby dotlačit Hitlera proti SSSR, který místo toho navrhl protinacistické spojenectví, a teprve po několika pokusech, když si uvědomil anglo-francouzskou nejednoznačnost, podepsal pakt o neútočení »Molotov-Ribbentrop«, aby získal čas.

Fašismus a nacismus nebyly pro imperialismus hlavním nepřítelem. V období po druhé světové válce USA absorbovaly do řad svých tajných agentů velké množství nacistických pracovníků a chránily je. USA podporovaly nejhorší režimy fašistického typu od Pinochetova Chile po Videlovu Argentinu.

Se světovým střetem mezi imperialismem vedeným USA a silami a zeměmi, které stejně jako Rusko a Čína usilují o multipolární svět, tj. svět osvobozený od amerického hospodářského, politického a kulturního unipolarismu, bude tendence zlehčovat neblahou roli nacismu sílit. V Evropě, jak již vidíme v Polsku, pobaltských státech a na Ukrajině, tendence ke smíření s nacismem již pokročila.

Váš protest proti kriminalizaci doktora Skály a jeho kolegů ústí ve výzvu svést boj za pravdu o dějinách socialismu a komunistického hnutí. V čem spatřujete jeho hlavní úkoly?

Až do roku 1991 se vyprávění o dějinách »komunismu«, SSSR, lidových demokraciích v Evropě pohybovalo, navzdory studené válce, stále v rámci protinacistické aliance. Sovětští delegáti se například účastnili vzpomínkových slavností, historických konferencí o druhé světové válce, na nichž byl uznáván zásadní podíl SSSR na vítězství nad nacisty a fašisty. V tomto kontextu bylo ztotožnění SSSR s nacistickým Německem nemyslitelné. Situace se změnila po roce 1991. Západ zvítězil, lidové demokracie byly svrženy a v roce 1991 se SSSR rozpadl, což byla největší geopolitická tragédie 20. století.

Od tohoto okamžiku antikomunistická propaganda Západu operuje se změnou paradigmatu ve vyprávění dějin »komunismu« 20. století: jsou prezentovány převážně, ne-li zcela, jako zločinné dějiny, sled masakrů, vraždění. Neexistují již žádné sociální, politické, ekonomické, kulturní dějiny. Z historického obrazu mizí socialistické vlastnictví, plánování, rozvoj kultury a vědy, všechny velké ekonomicko-sociální proměny, k nimž došlo v evropských lidových demokraciích.

Tato redukce dějin »komunismu« 20. století na kriminální dějiny probíhá soustředěnými útoky v západní Evropě i v bývalých lidových demokraciích, kde je tento proces násilnější a pronikavější. Jestliže se do prvního desetiletí 21. století komunistické organizace, marxističtí a pokrokoví intelektuálové snažili držet linii odporu proti velké vlně historického revizionismu, v období po začlenění bývalých lidových demokracií a pobaltských republik do EU a NATO reakce na antikomunistický nápor, jenž redukuje dějiny komunismu na sled zločinů, byla slabší. A to až do té míry, že Evropský parlament přijal řadu rezolucí schvalujících ztotožnění nacismu a komunismu, až po rezoluci ze září 2019, která je vyvrcholením a završením kriminalizace komunismu.

Usnesení EP z roku 2019 nejen oficiálně potvrzuje údajně zločinný narativ komunismu, ale také štědře financuje antikomunistické kulturní instituce a výzkumná centra, čímž podporuje a podněcuje útok na komunistické dějiny. Měli bychom společně reagovat na tyto útoky a kampaně, navrhnout jinou vizi komunistických dějin založenou na metodě historického materialismu, dějin, které umí zejména novým generacím zprostředkovat vyprávění o podstatně a zásadně pokrokové historické zkušenosti evropských lidových demokracií a SSSR. Současné mocenské poměry jsou v náš neprospěch, pokud jde o instituce, struktury, ekonomické prostředky, masmédia. Pokud by však byla zahájena konstruktivní práce na koordinaci výzkumných ústavů či nadací komunistických a dělnických stran v Evropě, zaměřená na tuto práci, byl by učiněn důležitý krok vpřed – předání budoucí perspektivy novým generacím.

Vladimír KLOFÁČ